ČLÁNKY
    Nová generace z Turína  

Článek je převzat z časopisu Automobil 9/78

Významným prvkem pasivní bezpečnosti vozu Fiat Ritmo je rozměrný čelní štít z plastické hmoty, slučující funkci nárazníku i masky chladiče. Asymetricky umístěné otvory pro vstup vzduchu do motorového prostoru i do ventilační soustavy, jakož i tvar vnějšího zpětného zrcátka a vnějších kruhových klik dveří jssou výsledkem zkoušek v aerodynamickém tunelu.

      Když v roce 1969 předvedl italský koncern Fiat typ 128, později ozdobený titulem Automobil roku 1969, postavil jím základ nové generace vozů pro sedmdesátá léta a poprvé se odklonil od klasické koncepce poháněcí soustavy. O devět let později, na jaře letošního roku, předvedl první typ, resp. typovou řadu další generace vozů, jež má čelit sílící konkurenci příštích pěti let. Vývoj nového typu začal pod interním označením  X 1/38.  Na základě důkladného průzkumu

trhu a prognóz jeho vývoje bylo rozhoduto, že první typ generace, určené již pro osmdesátá léta, bude vůz nižší střední třídy, tzv. čtyřmetrové kategorie. Studie marketingového oddělení Fiat ukázaly, že z 8,1 mil vozů nově registrovaných v r. 1977 v Evropě (kromě Itálie a Španělska) patřilo 26,2 % do této třídy, je to podíl sice o něco menší než v r. 1972 (32 %, ale současný vývoj naznačuje, že se pravděpodobně již letos podaří opět dosáhnout této úrovně. O významu této třídy ostatně svědčí i to, že zatímco v r. 1970 v ní nabízelo v Evropě 10 značek 12 typů, v současné době je to již 19 typů třinácti značek. A konkurence je tu opravdu velká — vždyť kromě již dříve zavedeného a velmi oblíbeného VW Golf sem patří i nejnovější ai velmi nadějně přírůstky Simca Honzon a alespoň objemem menších motorů, i Peugeot 305, Alfa Romeo Giulietta a Renault 18. Tváří v tvář této konkurenci i současným požadavkům potenciálních zájemců, jejichž rozhodování o novém voze je dnes podněcováno spíš racionálně než emociálně, bylo rozhodnuto o základní koncepci a vlastnostech nového vozu, jež by mu zaručily prodejní úspěch.

      Turínská novinka je vůz nižší střední a střední třídy, s předním pohonem a tří, resp. pětidveřovou ´dvouprostorovou´ karosérií se splývající zádí, se zdůrazněnou funkčností, komfortem a bezpečností, vysokou užitnou hodnotou, spolehlivostí a životností. Pro co nejracionálnější výrobu mělo být rovněž využito osvědčených podvozkových skupin již vyráběných typů. Veliká péče se v průběhu vývoje věnovala ověření všech vlastností, zejména životnosti, spolehlivosti a korozní odolnosti vozu. Celkem 70 vyrobených prototypů ujelo v nejrůznějších podmínkách přes jeden a půl miliónu kilometrů. Několik z těchto vazů absolvovalo čtyřměsíční provoz na uzavřené trati, na níž se střídala asfaltová vozovka s neupraveným terénem, oblasti s vysokou relativní vlhkostí, se solnými brody aj. Dalších 100 vozů z první série bylo svěřeno externím spolupracovníkům k laickým zkouškám, aby byly odstraněny i poslední drobné nedostatky, než se nový vůz dostane do rukou zákazníků. Jeho dodávky na italský trh začaly koncem června a S exportem se počítá asi ve čtvrtém čtvrtletí t.r. (1978).

      Součástí vývojové etapy bylo i hledání vhodného názvu nového typu. Tři skupiny jazykových a marketingových odborníků z oblasti italské. německé a anglosaské navrhly 400 jmen, z nichž po důkladném lingvístickém a fonetickém hodnocení zůstalo 30. Definitivní rozhodnutí padlo pro jméno Ritmo, vzbuzující   představu  rychlosti a dynamičnosti.  Také

Okno ve výklopné zadní stěně může být na přání vybaveno elektrickým stíračem a osřkovačem. Také nárazník je nahrazen rozměrným štítem z plastické hmoty, do něhož jsou vestavěny koncové svítilny a tabulka státní poznávací značky s osvětlením.

všechny další typy nové generace vozů Fiat budou, místo dosavadního číselného označení, vhodně pojmenovány.

      V souladu se současnou tendencí většiny velkých výrobců, snažících se každým novým typem co nejlépe vyhovět rozmanitým požadavkům zákazníků, je i Ritmo ucelenou typovou řadou s dvanácti základními modely, jež vznikly kombinacemi tří motorů (1100, 1300 a 15O0 ccm), dvou karosérií (tří a pětidveřové) a dvou úrovní výbavy (L — Lusso, a CL Confort Lusso). Rozmanitost nabídky samozřejmě zvyšuje ještě množství prvků výstroje a příslušenství, jimiž lze kterýkoli model vybavit za příplatek na zvláštní přání.

Klínovitý tvar karosérie charakterizující stylitiku Fiatu Ritmo. Na snímku model 65 CL se zajímavě tvarovanými disky kol. Takřka plochá střechase v zadní části zvedá v odtrhovou hranu, ovlivňující proudění vzduchu kolem splývající zádi.

      Karosérie

      Již první pohled na karosérii Ritma, stylistickým pojetím výrazně se lišícím od dosavadních vozů této značky, vzbuzuje přesvědčení, že její tvůrci hledali inspiraci jinde, s největší pravděpodobností u Renaultu 14. Jejími ‘charakteristickými znaky jsou klínovitá příď, značně skloněné čelní sklo, hranou zvýrazněná linie pásu pod klikami dveří, velká zasklená plocha a splývající záď se vzhůru výklopnými lichými dveřmi. Avantgardní řešení zdůrazňují rozměrně štíty z houževnaté plastické hmoty, nahrazující klasické nárazníky a chránící vůz před poškozením při nárazu rychlostí až 6 km/h. Oba sahají až ke spodní hraně kapoty motoru, resp. víka zavazadlového prostoru, a do boků až ke kolům. Prední štít obepíná dolní polovinu kruhových světlometů, pod nimiž jsou v něm umístěny obrysové svítilny kombinované s ukazateli směru. Jeho střední část nahrazuje masku chladiče a dolní část je tvarována jako aerodynamický spoiler. Pozornost vzbuzuje asymetrické usporádání vstupních otvorů pro chladící vzduch, jejichž optimální tvar i umístění bylo navrženo na základě pečlivého měření v aerodynamickém tunelu. Jeho výsledkem bylo však především zdařilé aerodynamické řešení celého vozu. Dosažená hodnota součinitele odporu vzduchu cx=0,38 patří k nejlepším u vozů této třídy (např. Fiat 128 má cx=0,44). Podle zahraničních testů je vůz aerodynamicky velmi klidný a tichý, necitlivý na boční vítr a rovněž ostřik boků a zadního okna je malý. Témér plochá střecha konči odtrhovnu hranou těsně nad horním okrajem zadních dveří, jež se podílí na příznivém obtékaní vzduchu kolem zádi.

Přehledně uspořádaná přístrojová deska (na snímku model CL s dodatečnou výbavou) s vyspělým systémemrozvodu větrací soustavy. Nejčastěji používané ovládací prvky elektrického výstroje jsou soustředěny do tří spínačů pod volantem. Uprostřed přístrojové desky je připraveno místo pro dodatečnou montáž radiopřijímače (na obr. vestavěn), jehož reproduktory se montují do předních dveří.

      K zajímavým vnějím stylistickým prvkům patři asymetricky, před spolujezdcem umístěná mřížka vstupního otvoru vzduchu do ventilační a topné soustavy, dále kruhové kliky dveří a zejména u modelů CL pozoruhodně tvarovaná kola. Tradiční chrom zcela ustoupil matové černi doplňků na celém povrchu karoseríe a její výbavy - na raménkách stíračů, vnějším zpětném zrcátku, rámečcích oken, klikách dveří i uzávěru palivove nádrže.

      Tří, resp. pětidveřová karoserie je řešena jako dvouprostorová, tj. s neodděleným prostorem pro cestující od zavazadlového prostoru, přístupného jak zevnitř vozu, tak zvenčí zadní výklopnou stěnou, přičemž zadní část interiéru je samozřejmě variabilní, se sklopnými zadními sedadly i opěradly, standardně jednodílnými, na přání dělenými, umnožňujícími zvětšit základní objem zavadlového prostoru téměř čtyřnásobně. Díky tomuto řešení a prostorově úspornému uspořádání poháněcí soustavy patří Ritmo k vozům s nejlépe využitým obestavěným prostorem.

      Interiér je řešen účelně a i v základním provedení je dobře vybaven. Přední sedadla jsou anatomicky tvarována a u modelů CL mají seřiditelný sklon opěradel. Pro snadný přístup k zadním sedadlům se u třídveřových typů současně se sklápěním opěradel posouvají přední sedadla vpřed. Potahy sedadel jsou z prodyšné plastické kůže nebo nešpinící se tkaniny. Stěny vozu jsou potaženy nehořlavým materiálem a strop je obložen 20 mm tlustou vrstvou izolační hmoty

tlumící hluk. V přístrojové desce z integrální polyuretanové pěny jsou přístroje i kontrolky přehledně uspořádány ve vystupující hranaté části před volantem, jejíž okraje brání rušivým reflexům v krycím skle. Bohatství vybavení přístrojové desky je odstupňováno podle modelu a může se na přáni dále rozšířit. Ke standardní výbavě modelů CL patří mj. výklopná zadní boční okna u třídveřové karosérie, denní počítač kilometrů, teploměr chladící kapaliny, digitální křemenné hodiny, zapalovač cigaret, dvourychlostní ventilátor topení, madla na dveřích a textilní koberce. Za příplatek lze získat např. klimatizační soustavu u typů 65 a 75, posuvnou střechu, dělená zadní sedadla, elektrický stírač a ostřikovač zadního okna, otáčkoměr, determální skla, opěrky hlav pro přední sedadla, metalizovaný lak nebo dokonce i sluneční clony pro zadní boční a zadní okno.

V úhledně řešeném interiéru je místo pro pět osob. Za povšimnutí stojí tvar výplní předních dveří s loketními opěrkami a navazujícími šikmými madly, místem pro motáž reproduktoru a ozměrnou odkládací schránkou v dolní části.

      Samozřejmě, že při návrhu nové karosérie se nezapomnělo na bezpečnost konstrukce. Příď í záď vozu jsou řešeny jako deformační zóny odstupňované tuhosti, velmi tuhá střední část je opatřena řadou výztuh, např. i ve dveřích. Pro zvýšeni tuhosti jsou protaženy zadní podběhy až zcela vzad. Mimořádnou pozornost věnovali konstruktéři i primárním a sekundárním opatřením pro potlačení hluku a při vývoji uplatnili nejmodernější metody, např. Fourierovu frekvenční analýzu pro stanovení vlastní frekvence karosérie a laserovou holografii pro rozbor hlukového spektra poháněcí soustavy. Podle jejich výsledků byla navržena konstrukční řešení, díky nimž patří Ritmo, podle tvrzení výrobce, k nejtišším vozům své třídy. Velká péče byla věnována i životnosti karosérie, zejména odolnosti proti korozi. Tak např. základní materiál pro výrobu zvlášť korozně exponovaných spodních částí karosérie se chrání metodou zincrometal, podběhy a podlaha mají navíc povlak PVC, dobře odolávající i otěru. Základní nátěr se nanáší samozřejmě elektroforeticky a zárukou kvality povrchové ochrany a lakování je úplná automatizace všech prací. Pro usnadnění oprav jsou přední blatníky přišroubovány.

      V souvislosti s karosérií nového typu zaslouží alespoň zmínku pokroková technologie jejího svařování. Tato operace probíhá na zcela automatizovaném zařízení Robogate (název je vytvořen ze slov robot = automat a gate = brána, podle portálového tvaru jednotlivých jeho svařovacích stanovišť). Robogate patří k vybavení obou závodů — Rivalta i Cassina —‚ v nichž se Ritmo vyrábí. Celý výrobní cyklus řidí centrální samočinný počítač, umožňující na jediném zařízení svařovat v libovolném pořadí a poměru počtů dvě různě varianty karosérie podle požadavků trhu. Ve srovnání s klasickými způsoby svařování karosérií vyžaduje sice Robogate větší základní investice, ale změny jež si vyžádá přechod na zcela novou karosérii, lze uskutečnit ve velmi krátké době s náklady, jež činí jen asi 10% základní investice.

Pohled na jedno ze stanovišť samočinné linky Robogate na svařování karoserií. Všechny úkony včetně kontroly jsou automatizovány.

      Podvozek - dědictví typu 128

      Vzhledem k tomu, že Ritmo se vnějšími rozměry příliš neliší od dále vyráběného typu 128 (je o 100 mm delší a o 80 mm širší) a má i poháněcí soustavu stejné koncepce, bylo rozhodnuto použít, s nezbytnými změnami, podvozkových skupin stoosmadvacítky.

Kompaktní poháněcí soustava je uložena před přední nápravou. Ke změnám na motoru patří i rozvětvené sbětné výfukové potrubí. Poháněcí soustava je uložena v karoserii pružně ve třech bodech - dva jsou po stranách, třetí uprostřed dole za motorem zachycuje reakci točivého momentu. 
Zadní náprava s nezávisle zavěšenými koly a příčným dvoulistovým perem byla beze změny převzata z typu 128. Nádrž na 51 l paliva je uložena pod podlahou zavazadlového prostoru

      Je to především motor, osvědčený čtyřválec OHC, vyrobený již ve dvou a půl milionech exemplářů, pro Ritmo ve třech objemových, resp. výkonových variantách (jejich výkon v koních je součástí typového označení). Oba menší motory byly přímo převzaty z typů 128 a X 1/9. Objem vetšího z nich byl však změnou vrtání z 86,0 na 86,4 mm zvětšen z původních 1290 ccm na 1301ccm, aby se vyhovělo italskému předpisu, podle něhož smějí dosahovat rychlosti větší než 140 km/h vozy s motory objemu nejméně 1301 ccm (motor původního objemu 1290 ccm se však bude montovat do exportovaných vozů). Z tohoto motoru byl zvětšením vrtání odvozen největší ze tří motorů pro Ritmo, s objemem 1498 ccm. Přesto, že proti původním motorům se poněkud snížily (ve prospěch omezení hluku a vibrací) největší otáčky, podařilo se použitím nových karburátorů, jiným časováním rozvodu a novým výfukovým potrubím zvýšit jejich výkon a dosáhnout tak i u těžšího typu Ritmo stejné výkonové hmotnosti jako u stoosmadvacitky. Výkony všech motorů však jsou v souladu se současnou tendencí dát přednost pružnému běhu a příznivé spotřebě paliva před extrémně vysokými hodnotami měrného výkonu. A tak i Ritmo patří do kategorie ´50 koní z litru‘, jež je současným standardem vozů střední třídy, optimálné vyhovujících požadavku dobré dynamičnosti, hospodárnosti provozu, vysoké životnosti a přijatelné hlučnosti.

      Rozmanitost nabídky nové typově řady zvětšuje i převodné ústrojí. Každý ze tří základních typů — 60, 65 a 75 — může dodat výrobce buď se standardní převodovkou (pro 60 a 65 čtyřstupňovou, pro 75 pětistupňovou), nebo na přání typy 60 a 65 s pětistupňovou a 75 s třístupňovou samočinnou, vůbec poprvé použitou u vozu této značky a třídy. Pětistupňová převodovka má první čtyři stupně shodné s čtyřstupňovou, pátý stupeň je rychloběh, zpříjemňující a zhospodárňující zejména dálniční jízdy. Pro usnadnění řazení bylo rekonstruováno řadicí ústrojí. Samočinná převodovka není vlastní konstrukce — dodává ji Volkswagenwerk, jenž jí ve stejném provedení používá u svých typů Golf, Scirocco a Passat. Na rozdíl od většiny soudobých vozů s předním pohonem a napríč umístěným motorem nemá Ritmo převodovku pod nebo za motorem, ale v ´klasickém uspořádání´, vlevo od motoru. Má tedy samostatné mazání, posílené využitím čerpacího účinku čelního soukolí stálého převodu hnací nápravy, jež je ve společné skříni.   U vozů, které mají převodovky s pří-

mým řazením, je skříň jednokotoučové spojky opatřena řadou ventilačních otvorů, podporujích její chlazení a zvyšujících tak životnost obložení.

      Také ostatní části podVozku - až na změny, které přinesla modernizace — jsou z typu 128. Je to především nezávislé zavěšení všech kol i jejich odpružení. Významnější změny doznala pouze přední náprava, u níž příčný zkrutný stabilizátor nahradily dvě šikmě suvné vzpěry. Pozměnilo se i zakotvení horních konců pružicích vzpěr McPherson v karosérii. Aby nedocházelo ke koncentraci přenášených sil do jediného působiště, zavádí se řešení podobné typu 131 Mirafiori: zatímco síla od tlumiče se přenáší prostřednictvím pryžového bloku, opírá se pružina ve větší ploše přímo do karosérie. Pro sníženi ovládací síly na volant je horní konec vzpěry McPherson ve valivém uložení a rovněž hřídel volantu je uložen na kuličkových ložiskách. Také poloměr rejdu se zmenšil na 5 mm, aby se tak omezil přenos rázů z kol do volantU, typický pro přední pohon.

      Dvouokruhová brzdová soustava je podobná jako u typu 128. I na ni však jsou drobné změny pro zvýšení spolehlivosti a životnosti a pro snazší ovládání. Zatímco u typu 75 je vybavena podtlakovým posilovačem, u typů 60 a 65 má vtipný mechanický posilovač — převod mezi pedálem brzdy a hlavním brzdovým válcem se totiž v závislosti na sešlápnutí pedálu mění Z 5,2 na 9,1 a tak ovládací síla neroste úměrně se stoupající intenzitOU brzdění. Pro zvýšení životnosti je na vodicích plochách plovoUcíCh třmenů předních kotoučových brzd teflonový povlak.

      Vzhledem k tomu že proti typu 128 byl objem palivové nádrže zvětšen o 13 l, zvětšil se výrazně při takřka stejné provozní spotrebě paliva jízdní dosah vozidla na více než 600 km.

      Ocelová kola, u modelů CL neobvykle tvarovaná, mají standardně bezdušové radiální pneumatiky 145 SR/13 a na přání nízkoprofilové 165/70 SR/13 na ráfcích o půl palce širších.

Vnější charakteristiky motorů Ritmo 60, 65, 75.

      Do boje s konkurencí

      Fiat Ritmo vstupuje na mezinárodní trhy v kategorii, v níž je stále těžší konkurence. První zájem vzbudí takřka každá novinka. Přetrvávající naději na obchodní úspěch však mají jen pokrokově řešené vozy, které splňují při přijatelné ceně co nejlépe stále náročnější požadavky na užitnou hodnotu, které nabizejí dobré dynamické vlastnosti při co největší hospodárnosti, nadprůměrný komfort i jízdní vlastnosti, které vyžadují co nejmenší nároky na obsluhu a nabízejí velkou spolehlivost a životnost. Zdá se, že většinu těchto vlastností Ritmo nepostrádá, ba dokonce, splní li se údaje výrobce, mnohými z nich bude patřit k nejlepším vozům své třídy. Navíc mu nelze upřít ani atraktivní vzhled, který u mnoha zájemců stále hraje významnou úlohu při Volbě nového vozu. Pokud jde o faktor ceny, lze zatím vycházet jen ze srování cen v Itálii, tak jak byly oznámeny koncem května t. r. Fiat Ritmo 60 L stál 4.410.000 lir, nejluxusnější Ritmo 75 se samočinnou převodovkou 5.500.000 lir. Konkurenční Renault 14 TL stál v té době 4.555.000 lir, Peugeot 305 GR byl za 5.625.000 lir, Simca Horizon GLS za 4.590.000 lir a o něco   menší   VW Golf 1500 GLS  za

5.269.000 lir. Cenové rozdíly tedy nejsou velké a neměly by hrát rozhodující roli. Ta připadne zřejmě především spolehlivosti a životnosti — 100 000 kilometrů bez větší opravy, jak slibuje výrobce, zní lákavě. Zárukou dosažení této hranice by měla být Špičková výrobní technologie, zčásti - včetně mezioperačních kontrol - zautomatizovaná. Je velmi pravděpodobné, že o úspěchu rozhodne i schpnost výrobce co nejrychleji reagovat na měnící se požadavky klientely změnou proporcí nabízeného sortimentu této typové řady. Podle informací výrobce je pružnost výroby nového typu díky moerní technologii i způsobům řízení značná. Požadavkům trhu lze takřka okamžitě vyhovět změnou podílu pětidveřové karoserie z celkového počtu 2000 denně vyráběných vozů (po plném náběhu výroby v obou závodech) v rozpětí od 40 do 100%. a třídveřové od 0 do 60%. V budoucnosti se tyto možnosti operativních změn ještě rozšíří, především využitím rezerv, jež nabízí řídící soustava linky Robogate, která představuje součsnou světovou špičku v tomto oboru. Skutečné kvality prvního z nové generace vozů fiat však prokáží až dlouhodobé zkušenosti jeho majitelů, zajména až budou moci po několika letech bilancovat náklady na údržbu a opravy.

     

Fiat Ritmo - Základní technické údaje

      Pětimístný cestovní tří nebo pětidveřový automobil se splývající zádí, motorem napříč před poháněnou přední nápravou.

      MOTOR - kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem OHC; pětkrát uložený klikový hřídel, vačkový hřídel v hlavě z lehké slitiny poháněn ozubeným řemenem; mazací soustava s plnoprůtokovým čističem oleje; uzavřená chladicí soustava s termostaticky ovládaným elektrickým větrákem. Ritmo 60: stupeň komprese 9,2, zdvihový objem 1116 ccm (f 80 x 55,5 mm); největší výkon 44 kW (60 k)/ 5500 ot./min. největší točivý moment 81 N.m (8,3 kp.m)/ 3500 ot./min.; měrný výkon 39,4 kW/l (53,8 k/l), střední pístová rychlost 10,6 m/s; spádový karburátor Weber 32 ICEV 21 nebo Solex C 32 DISA/1. Ritmo 65: stupeň komprese 9,1, zdvihový objem 1301 ccm (f 86,4 x 55,5 mm); největší výkon 48 kW (65 k)/ 5800 ot./min., největší točivý moment 95 N.m (10 kp.m/ 3500 ot./min.); měrný výkon 37,2 kW/l (50,4 k/l), střední pístová rychlost 10,6 m/s; spádový karburátor Weber 32 ICEV 22 nebo Solex C 32 DISA/2. Ritmo 75: stupeň komprese 9,0, zdvihový objem 1498 ccm (f 86,4 x 63.9 mm); největší výkon 55 kW (75 k)/5800 ot./min.,největší točivý moment 118 N.m (12 kp.m)/ 3000 ot./min.; měrný výkon 36,7 kW/l (50 k/l), střední pístová rychlost 12,35 m/s; spádový karburátor Weber 34 ICEV 23/250, se samočinnou převodovkou Weber 34 CEV 23/450; alternátor 12 V — 45 A, akumulátor 12 V — 34 A.h (typ 60), resp. 12 V — 45 A.h (typy 65 a 75); benzín Super.

      PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ - pro typy 60 a 65: jednokotoučová suchá spojka s talířovou pružinou; čtyřstupňová plně synchronizovaná převodovka (3,593 — 2,235 — 1,454 — 1,04 — Z 3,714) s řadicí pákou na podlaze; typy 60 a 65 (na přání) a 75 (standardně): jednokotoučová spojka s talířovou pružinou; pětistupňová plně synchronizovaná převodovka (3,583 — 2,235 — 1,454 — 1,04 — 0,863 — Z 3,714) s řadicí pákou na podlaze; typ 75 (na přání): samočinná třístupňová planetová převodovka (2,55 — 1,45 — 1,0 — Z 2,46) s hydrodynamickým měničem momentů (násobnost měniče 2,47); stálý převod hnací nápravy čelními koly se šikmým ozubením, převod 4,077 (60 — čtyřstupňová převodovka), 3,756 (60 — pětistupňová a

65 — obě převodovky), 3,588 (75 — pětistupňová), 3,565 (75 — samočinná); hnací hřídele kol se stejnoběžnými klouby.

      PODVOZEK - bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena — přední na jednoduchých spodních přičných ramenech podélně vedených šikmými vzpěrami a na pružicích vzpěrách McPherson se souosými vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; zadní kola na spodních rozvidlených ramenech a tlumičových vzpěrách McPherson, odpružena příčným listovým perem, působícím i jako příčný stabilizátor; provozní brzdy kapalinové dvouokruhové se zátěžovým omezovačem tlaku zadních brzd, u typu 75 s podtlakovým posilovačem; přední brzdy kotoučově f 227 mm, zadní bubnové f 185 mm, celková činná plocha 1570 cm2; parkovací brzda působí na zadní kola; hřebenově řízení s třídílným kloubovým hřídelem volantu; ocelová kola s ráfky 4 1/2 B x 13 nebo 5 B x 13, pneumatiky 145 SR-13 nebo 165/70 SR-13.

      ROZMĚRY A HMOTNOSTI - rozvor náprav 2448 mm, rozchod kol vpředu/vzadu 1400/1410 mm, délka 3937 mm, šířka 1650 mm, výška 1400 mm, světlá výška (nezatíž.) 145 mm; hrubý objem zavazadlového prostoru 300 až 1112 l, objem palivové nádrže 51 l, z toho 5 až 7 l rezerva; pohotovostní hmotnost sstři/pětidveřovou karoserií 860/895 kg (60), 860/895 kg (65), 870/905 kg (75); užitečná hmotnost 400 kg.

      PROVOZNÍ ÚDAJE - největší rychlost 145 km/h (60), 150 km/h (65), 160 km/h (75), 155 km/h (75 se samočinnou převodovkou); rychlost na nejvyšší stupeň při otáčkách motoru 1000 ot./min. se čtyřstupňovou převodovkou 24,2 km/h (60) a 26,2 km/h (65), s pětistupňovou převodovkou 29,4 km/h (60), 31,6 km/h (65), 33,2 km/h (75), se samočinnou převodovkou 28,9 km/h (75); zrychleni z 0 na 1000 m s pevným startem (s řazením I až IV): 38,1 s (60). 36,0 s (65), 34,5 s (75); spotřeba paliva při stálé rychlosti 120 km/h na V. stupeň 8,3 l/100 km (60), 8,4 1/100 km (65), 8,6 l/100 km (75). na III. stupeň se samočinnou převodovkou 10 l/100 km (75); vnější stopový průměr zatáčení 10,3.

Fiat Ritmo má jen nepatrně větší rozměry než Fiat 128, nabízí však mnohem větší užitečný prostor. Při stejném rozvoru má rovněž podstatně větší rozchod kol(o 90 resp. 95 mm), což se projevuje i ve zlepšených jízdních vlastnostech.

´Rentgenový´ snímek odhaluje uspořádání podvozkových skupin i interiéru Fiatu Ritmo