ČLÁNKY
  Malé Fiaty do velkého světa  

Článek je převzat z časopisu Automobil 6/78, autor Jerzy Metelski.

      S dvěma nejmenšími automobily se vypravili na největší cestu tři mladí řidiči z Krakova: Janusz Chmiel, Andrzej Mokrzycki, Wlodzimierz Wolak. Vyjeli v srpnu 1976 a vrátili se koncem loňského roku (čl. je z r.´78 - pozn. fiat.mysteria.cz). Projeli 26 zeměmi Evropy, Asie, Severní a Střední Ameriky až do Panamy. Projížděli samozřejmě i Československem. Byla to doslova vražedná zkouška polských Fiatů 126p na trase dlouhé 37 tisíc km na pevnině v nejrůznejšich klimatických terénních podmínkách. Proč si tito amatérští cestovatelé vybrali právě tenhle automobil, který svou konstrukcí není rozhodně předurčen pro transkontinentální výpravy? Rozhodl levný provoz a snadná údržba i opravy, protože vozy měly na trase i pustá území v Afghánistánu nebo Indii, kde nepotkáš člověka, natož servisní dílnu.

      Na cestu připravili dva soukromé, sériové Fiaty 126p, vyrobené v r. 1974. Když vyjížděli do světa, měly oba vozy na tachometru okolo 17 tis. km. Před jízdou dostaly mj. nová ložiska předních kol, brzdová obložení a klouby hnacích hřídelů. Účinnost původních tlumičů se zvýšila náplní hustšího oleje a přední listové pero posílil ještě jeden ocelový list, aby malé Fiaty s jistotou absolvovaly i kamenité pouštní úseky. Motory zůstaly beze změny, protože jakékoli zvýšení výkonu by znamenalo rychlejší opotřebení ložisek či ventilů, a ovšem také vyšší spotřebu.

      Vozy byly navíc vybaveny vpředu dvěma halogenovými světlomety s ochrannou síťkou, zpětným halogenovým světlometem upevněným k nosiči zavazadel vzadu na střeše, radiotelefonem, rozhlasovými přijímači a magnetofony. Jednoduchá úprava předních sedadel umožnila přespávání ve voze, čehož posádky užívaly během několika měsíců jízdy v Evropě a Asii.

      V Ankaře bylo třeba seřídit zapalování, protože byly potíže se spouštěním motorů, který také — pokud se plyn nepřidával „delikátně“ — na turecký nízkooktanový benzín nemilosrdně zvonil. Běžící motory měly samozápaly a po vypnutí zapalování se nezastavily. Špatné palivo tak provázelo řidiče přes celou zbývající část asijské trasy. Ještě štěstí, že malý polský Fiat má nevysoký stupeň komprese — 7,5.

Polské Fiaty 126p před indiánskou chatou v Panamě.

Malé Fiaty 126 na pozadí chicagských mrakodrapů. Zleva Andrzej Mokrzycki, Janusz Chmiel, Wlodzimierz Wolak.

      Jednou z nejobtížnějších epizod výpravy bylo zdolání průsmyku Agri v Turecku, blízko iránských hranic. V cestě byly prudké svahy, písečné úseky, do kterých se zahrabávala kola. Písečný prach jistě nijak neprospíval ložiskům předních kol. Fiaty 126p vyjely do výšky 2500 m nad mořem na I. rychlostní stupeň.

      V iránském Teheránu, po projetí 4000 km, bylo třeba vyměnit prasklý list předního pera: koupili ho v běžném železářském obchodě a sami zamontovali. O něco dále — v Poušti smrti v Afghánistánu, 120 km od nejbližšího lidského obydlí — nebezpečně klesl tlak v mazací soustavě. Závadu opravili v náhodně objevené přírodní montážní jámě, kde museli odšroubovat spodek klikové skříně o dostat se ke klikovému hřídeli. Strašnou asijskou výheň a výkyvy teploty nevydržely také membrány podávacích čerpadel, které bylo třeba vyměnit.

      Polské radiální pneumatiky Stomil z gumárenského závadu v Debice se znamenitě osvědčily na kamenitých asijských úsecích. Posádky potkaly cestou Francouze, jedoucí na věhlasných pneumatikách své země, jejichž boky byly silně poškozené ostrými kameny. Teprve po 24 tisících km se u obou Fiatů vyměňovaly zadní pláště, zatímco břední vydržely celou trasu 37 tis. km.

      V USA, po ujetí 20 000 km, se musela znovu opravovat přední pera a bylo třeba vyměnit i přední teleskopické tlumiče; nahradily je tlumiče amerického Forda Pinto, které se hodily doslova ideálně! Měnila se i brzdová obložení a ložiska předních kol. To vše dělali krakovští cestovatelé vlastnoručně. Pauze v Chicagu po havárii ventilátorů chladicí soustavy požádali o pomoc polské aerolinie LOT a během několika dní dostali z Fabryky Samochodów Malolitrazovych v Bielsku-Bialej potřebný díl. Polské Fiaty 126p spotřebovaly na cestě v průměru 6 až 6,5 l benzínu na 100 km a 0,15 až 0,20 l motorového oleje na 1000 km. Jsou tedy velmi hospodárné, a jak ukázala tvrdá praxe, umožňují i snadné opravy vlastními silami. Obě krakovské posádky jsou i po návratu přesvědčeny, že Fiat 126p se znamenitě hodí i pro dálkové turistické jízdy za předpokladu, že ve voze budou cestovat nejvýše dvě osoby.